V pátečním (5.března 2010) vydání deníku Právo jsem narazil na velmi zajímavý a poučný článek p. Jiřího Svobody, odborníka na ekologii, který se věnoval aktuálnímu tématu - fotovoltaickým elektrárnám z trošku jiného pohledu. Rád se s Vámi o tento článek podělím.
Autor článku: Jiří Svoboda - odborník na ekologii, zdroj: deník Právo, 5.března 2010
Neexistuje žádný rozumný důvod, proč tak zběsile budujeme fotovoltaické elektrárny. Původně mělo být v ČR v roce 2020 v provozu asi 1730 megawattů výkonu v solárních elektrárnách, už letos to ale bude přes 2000 megawattů.
Spotřebitelé - občané a firmy - kvůli tomu zaplatí v následujících letech úplně zbytečně navíc stovky miliard korun. Jednak v samotné ceně lektřiny, jednak v ceně výrobků a služeb, které vznikly či byly poskytnuty s pomocí elektřiny. Je to drtivá porážka elekmentárního rozumu.
A jak se to všechno seběhlo? Příčinou je mizerná práce státní správy, která celý problém řeší velmi pozdě. Až začátkem roku 2009 začalo vše analyzovat ministerstvo průmyslu a obchodu na základě upozornění Energetického regulačního úřadu z roku 2008, že ho zákon č. 185/2005 Sb. omezuje v reagulaci výkupních cen, a tudíž nelze nekontrolovatelnému nárustu instalací zabránit.
Loni v létě o problému jednala vláda a v médiích probleskla možnost schválit změnu zákona do konce roku 2009 a uvolnit ruce regulačnímu úřadu pro letošní rok. Ministerstvo průmyslu a obchodu ovšem předložilo návrh na změnu zákona až v době, kdy ji parlament nebyl schopen včas přijmout.
Záležitost je o to pikantnější, že ministr průmyslu a obchodu Tošovský je v dané problematice špičkový odborník.
Bez viny však zdaleka není ani Poslanecká sněmovna. Na problém jsem ji upozornil podnětem 13. března 2009, ale bez odezvy.
A důsledky toho všeho? Jsou nedozírné. Přestože základním mottem pro vznik zákona o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie byla ochrana klimatu a životního prostředí, ve skutečnosti se vytvořil systematický tok peněz s kapes občanů k investorům obnovitelných zdrojů energie.
Zákon zaručuje předražené výkupní ceny elektřiny z obnovitelných zdrojů energií na 15 až 20 let. Je to geniální koncept jak legálně okrádat národ a zároveň vytvářet fikci ekologického zadostiučinění. Přitom máme obrovský potenciál rentabilních ekologických opatření, které využíváme jen opatrně.
Kromě toho, že lidé a firmy budou platit jako mourovatí za chyby druhých, sníží se zatížením firem konkurenceschopnost ekonomiky a zvýši se problémy sociálně slabých. Na produkci skleníkových plynů prakticky nic nezměníme, protože o námi draze zaplacenou elektřinu z fotovoltaických elektráren jen navýšíme její vývoz za pakatel. Fotovoltaické elektrárny, často budované zahraničními investory převážně z činských komponentů, českému výzkumu, průmyslu či zaměstnanosti příliš nepomohou.
Je známo, že s jídlem roste chuť a jedlící se svých tučně namazaných krajíců jen neochotně vzdávají. Zdá se, že vědí jak na to, neboť zákonodárci pro nápravu ve prospěch občanů stále nic neudělali.
Pokud můj článek vyvolal ve čtenářích dojem, že se tento stamiliardový tunel nepřihodil jen jakousi souhrou náhod, pak mohu potvrdit, že i to jsem měl na mysli. Všechny okolnosti tomu totiž nasvědčují.
|
